Strukturální lepidla, nejčastější dotazy

Obecně řečeno, existují čtyři široké kategorie podkladů a dokonce i v rámci nich existují různá chemická složení lepidel, která se váží na jednotlivé podklady.

Kovymají velmi vysokou povrchovou energii, takže pokud je povrch čistý a suchý, lepidlo by mělo mít dobrou smáčivost. Všechny kovy však nejsou stejné. Například hliník a měď. Hliník je pasivovaný (neaktivní) kov a je poměrně inertní, zatímco měď je aktivní kov, který bude i nadále korodovat, takže i při kvalitní přípravě povrchu je třeba zvážit, zda v průběhu času nedochází k degradaci vlivem koroze.

Tradiční materiály jako jsou sklo, dřevo, kůže a beton. Mají střední rozsah povrchových energií, ale každý z nich má obvykle nějaký jedinečný faktor, který je třeba vzít v úvahu. Jedním z příkladů je drsnost. Další je přírodní kůže, která obsahuje oleje z procesu činění – postupem času se mohou vyluhovat do lepidla a degradovat spoj. Hydrolýza skla znamená, že je důležité věnovat pozornost vnikání vlhkosti při lepení skla, aby nedošlo k jeho degradaci.

Inženýrské plasty jsou plasty s vyšší povrchovou energetickou účinností, například akrylové materiály, polykarbonáty, ABS a kompozity z epoxidové pryskyřice. Tyto materiály jsou opravdu jedinečné, protože lepení není jen o povrchové energii – lepidlo může smáčet celý povrch, ale jeho schopnost vázat se bude také určena krystalinitou a polaritou plastu. Materiál jako nylon má poměrně vysokou povrchovou energii, ale je velmi krystalický a není příliš polární. Když se podíváte na některé mechanismy lepení, mnoho lepidel může zpočátku vytvořit spoj, ale časem lepidlo selže, pokud neprovede pečlivější přípravu povrchu.

Plasty s nízkou povrchovou energií (plasty LSE) jsou spotřební plasty jako je polypropylen a polyetylen a také materiály s velmi nízkou povrchovou energií, jako jsou fluorované plasty a silikony. Polyolefiny a LSE plasty jsou vlastní kategorií, protože budete muset použít základní nátěr nebo nějaký druh koronové úpravy, nebo použít speciální lepidlo, které je navrženo tak, aby proniklo do plastu a vytvořilo pevnou vazbu s polymerem samotného povrchu.

Všechny tyto proměnné ukazují, proč neexistuje jednoduchá odpověď a obvykle je ještě třeba provádět testování a prototypování, abyste se ujistili, že lepidlo funguje ve vašem procesu. Doporučení, kde se podívat na informace o substrátu, jsou stránky 3M.com Lepení a montáž, které obsahují k těmto tématům rozsáhlejší informace.

Druhým doporučením je prozkoumat stránky technické listy zvažovaných lepidel, protože obsahují data o přilnavosti k mnoha různým podkladům. Tyto stránky obvykle hlásí dvě věci: číslo uvádějící pevnost při zatížení v hodnotách psi nebo megapaskalech (ve smyku při překrytí) nebo v N/cm (při odlupu) a také režim selhání. Kohezní selhání znamená, že lepidlo testované za uvedených podmínek zůstalo po natažení do poruchového stavu přilepeno k oběma substrátům: došlo k selhání samotného materiálu, ne spoje s podkladem. Adhezní selhání znamená, že lepidlo bylo odtrženo od jednoho z podkladů. Tyto hodnoty mohou poskytnout dobrý návod, zda by lepidlo mohlo být vhodné a mělo by zůstat ve zvažované skupině lepidel.

Třetí možnost, pokud uvažujete o konkrétním podkladu nebo máte dotaz na přísadu, které by mohlo migrovat do lepidla, je kontaktovat společnost 3M. Náš technický tým může ověřit případné výsledky a otestovat lepený spoj, aby vám pomohl pochopit, která lepidla mohou být po celou dobu životnosti lepším řešením.